Historie

Nezávislost Izraele byla vyhlášena 14. května 1948. V době vyhlášení žilo na území Izraele 1,2 milionu Arabů a 650 tisíc židů. Díky takto velkému počtu židů je na vlajce vyobrazena židovská hvězda. Hlavním městem se stal Jeruzalém. Centrum kultury, obchodu a náboženského života. Izrael sám o sobě je velmi kulturně bohatý. Od Šalamounova chrámu až po údajný hrob Ježíše Krista. Je to centrum tří náboženstíví - Židovského, Křesťanského a Islámského a tohle vedlo k mnoha nepokojům a "svatým válkám".

Hned druhý den potom napadli Izrael armády pěti Arabských států a rozpoutali tak první arabsko-izraelskou válku. Boje trvali více jak jeden rok a jejich výsledkem bylo stanovení dočasných hranic států známe jako Zelená linie. Izrael byl krátce na to přijat do OSN. Ze statistik vyplývá, že během války zemi opustilo 700 tisíc arabů, což je asi 80% dřívější populace.

Po té čelil Izrael velké vlně přistěhovalců hlavně z řad židů. Během následujících deseti let se populace rozrostla z 800tisíc na necelé 2 miliony. Po celé zemi byli zřizovány provizorní uprchlické tábory, zvané ma'abarot, ve kterých žili většinou nemajetní přistěhovalci.

Vroce 1956 se Egypt rozhodl, že to Izrael neměl dost těžké sám a znárodnil Suezský průplav a uzavřel Tiranskou úžinu. Izrael, Francie a Velká Británie se spojili a dobyli Sinajský poloostrov, pod diplomatickým nátlakem ze strany USA a Ruska.

Zpět na úvodní stránku