Mše mrtvých

V první adventní neděli, vždy o druhé hodině v noci, je slyšet z kostela sv. Jakuba varhany a za jeho okny se míhají odlesky světélek, jako by tam chodil zástup se svícemi v rukou. Kdo by se chtěl přesvědčit, co se tam děje, zle by pochodil. V tuto pozdní hodinu je totiž berounský chrám zasvěcen mrtvým předkům a kněz, který jako poslední z řady duchovních správců zemřel v Berouně, jim tady slouží mši. Běda tomu, kdo by do kostela vešel a některému z přítomných se podíval do tváře! Do tří dnů by zemřel! Berounští měšťané věřili (ještě v 19. století), že předním osobám ve městě chodí zemřelí příbuzní oznamovat konec jejich života. Viděl je však pouze umírající. Ostatní členové rodiny slýchali jen podivné zvuky - praskot ve skříních a trámech stropu nebo klepání na okna a dveře. Také docházel k nečekaným a nikým nezaviněným pádům různých předmětů.

Mše mrtvých

V první adventní neděli, vždy o druhé hodině v noci, je slyšet z kostela sv. Jakuba varhany a za jeho okny se míhají odlesky světélek, jako by tam chodil zástup se svícemi v rukou. Kdo by se chtěl přesvědčit, co se tam děje, zle by pochodil. V tuto pozdní hodinu je totiž berounský chrám zasvěcen mrtvým předkům a kněz, který jako poslední z řady duchovních správců zemřel v Berouně, jim tady slouží mši. Běda tomu, kdo by do kostela vešel a některému z přítomných se podíval do tváře! Do tří dnů by zemřel!

Berounští měšťané věřili (ještě v 19. století), že předním osobám ve městě chodí zemřelí příbuzní oznamovat konec jejich života. Viděl je však pouze umírající. Ostatní členové rodiny slýchali jen podivné zvuky - praskot ve skříních a trámech stropu nebo klepání na okna a dveře. Také docházel k nečekaným a nikým nezaviněným pádům různých předmětů.