Stopy po vzniku kávy vedou do Etiopie do 9. století, dodnes tam rostou divoké kávovníky, ze kterých se vyvinuly keře jak je známe teď. O takzvaném “černém zlatu” jsou propleteny různé legendy. Nejznámější je o pastevcovi, jehož kozy snědly bobule kávy a skotačily déle než kdy jindy. Nechal tedy zvláštní bobule uvařit a dal je řeholníkům, ti po něm dokázali vydržet celé noci beze spánku. Na nápoj si zvykli a vařili ho pravidelně. Později zjistili, že když bobule zuhelnatí a rozdrtí se, chuť kávy je mnohem lahodnější. Takto vznikla káva podle legendy.

Přestože káva pravděpodobně vznikla už v 9. století, první zmínky o pěstování se objevují až ve 13 a 14. století, káva byla pravděpodobně převezena etiopskými válečníky do Jemenu, kde se sázela v terasovitých zahradách. Nakonec se káva dostala až do Mekky, centra islámu, a proto velmi důležitého města. Vnikly tady první kavárny, ačkoli se nejednalo o obchody jak je známe teď, poutníci si zde mohli vychutnat tento zajímavý nápoj. Právě z z této oblasti pochází z arabštiny název “káva”, jenž znamená “omamný nápoj”.

Právě kvůli svým omamným účinkům byl tento nápoj v šestnáctém století zakázán, náboženské strany ho považovaly za stejně špatný jako alkohol. Skutečným důvodem však byla obava z politických názorů, které se mohly šířit po kavárnách. Bylo ale příliš pozdě. Káva se nedala zastavit a nakonec se rozšířila do dalších velkých měst. Centrem bylo město Mokka, podle něho se tak dnes říká silné arabské kávě.

Doposud byla káva záležitostí pouze Arabského poloostrova, zdejší obchodníci z ní měli velký výnos, a vývoz byl přísně zakázán. Na začátku 17. století se však holanďanům podařilo ukořistit zelená kávová semena a propašovat je. V holandské kolonii v Indonézii se kávovníkům dařilo a vnikla první zámořská kávová plantáž na světě. Káva se rozšířila a ostatní koloniální velmoce také začaly s jejím pěstováním. Začaly tak Britové, Portugalci a Francouzi. Na konci 17. století se káva uchytila po celém Německu.

Když slyšíme o Německu a kávě, jistě nás napadne Vídeň. Vídeňanům hořká turecká káva příliš nechutnala, proto ji vylepšili šlehačkou a medem a vnikla tedy “vídeňská káva”. Tento nápoj s drobnými sladkostmi si údajně oblíbila i císařovna Sisi.

Kavárenství jenom vzkvétalo, v kavárnách se pořádaly i koncerty, vystupoval zde i slavný umělec Johann Sebastian Bach. Možná jste už slyšeli o jeho Kávové kantátě. Nebo o tom, že Ludvik van Beethoven si potrpěl na to, aby byl jeho šálek kávy připraven přesně ze 60 kávových zrn. Podle historických pramenů se Češi s kávou poprvé seznámili v 16. století, byly to páni Heřman Čenín z Chudenic a známy spisovatel a hudebník Kryštov Harant z Polžic a Bezdružic. Na svých cestách kávu ochutnali v Arábii. Káva se však do Prahy dostala až o více než sto let později. Kávové prvenství patří Brnu, tam byla totiž otevřena první kavárna.

Káva se v Praze rozšířila velmi zvláštně, na počátku 18. století Arab Haralah il Damašku procházel po ulicích a nabízel Pražanům doušek neznámého nápoje. Později zde byly otevřeny kavárny, například kavárna Slavia funguje už od roku 1884.

Dodnes oblíbenost kávy neklesla, je to hned po ropě druhý největší světový artikl. Její omamné účinky způsobuje droga kofein, který může některým lidem škodit na zdraví, náhradou by však mohla být káva bez kofeinu, která chutná stejně lahodně a působí na únavu, jenom neovlivňuje činnost srdce. Rekord ve vypití kávy drží pan Gemsock z Clevelandu, který během 24 hodin dokázal vypít 85 velkých hrnků kávy.