Jan Hus
¨
¨
Na berounském náměstí můžeme vidět jeho sochu. Pod jeho jméno jsou vytesána dvě důležitá slova: Kazatel pravdy. Pro dnešní společnost, ve které má každý člověk svou pravdu, tato slova nemají žádný hlubší význam. Nicméně Jan Hus kázal, že existuje jen a pouze jediná pravda, a to je pravda Božího Slova – Bible. Podstatou jeho kázání bylo, že každý člověk je hříšný, v důsledku toho na něm spočívá Boží hněv a je na cestě do věčného zatracení, které by Hus popsal slovy písma: „I ten, kdož není nalezen v knize života zapsán uvržen jest do jezera ohnivého.“ Zjevení 20,15. Bůh je svatý, naprosto oddělený hříchu a tedy od padlého člověka. Jedinou nadějí pro hříšného člověka je prosit Ježíše Krista za odpuštění, protože On zemřel za hříchy lidí, kteří v něj uvěří. Hus by citoval: „Vždyť i Kristus jednou pro vždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu. (1 Petrův 3:18)
Jan Hus se narodil v Husinci okolo roku 1369. Studoval na pražské univerzitě, v roce 1393 zde obdržel titul bakaláře a o tři roky později mu byl propůjčen titul Mistr svobodných umění. Byl vysvěcen na kněze a od 14. března 1402 kázal v Betlémské kapli. Prohlásil, že „Ne Mojžíš, ne král pozemský, ne papež! Jejich nařízení nezavazují, nejsou-li ve shodě s přikázáními Kristovými.“.
Roku 1412 napětí mezi Husem a špičkami církve vyvrcholilo. Veřejně vystoupil proti odpustkům a papež mu zakázal vykonávat v Praze církevní obřady. Jan se odvolal na učení Ježíše Krista a odmítl papeži poslušnost. Brzy na to opustil Prahu a přestěhoval se na venkov, kde kázal pod širým nebem v okolí hradů Krakovec u Rakovníka a Kozí Hrádek v jižních Čechách.
Přestože měl od císaře Zikmunda Lucemburského průvodní list o osobní nedotknutelnosti, v německém městě Kostnici ho zatkli a začali vyslýchat. Na Kostnickém koncilu byl obviněn z kacířství a zástupci katolické církve ho žádali, aby své učení odvolal a podrobil se autoritě koncilu.To Hus neudělal a tak byl 6. července 1415 upálen a jeho popel byl rozprášen v řece Rýn.
