Architektura
1. Pražská brána
Pochází ze 14. století a přes dlouhou dobu své existence si zachovala z velké části původní gotický ráz. Původní vstup do věže byl z portálu, který byl spojen obyčejným žebříkem s hradbami. Zdi věže jsou až 2 metry silné.
Točité schodiště vede do dvou klenutých místností, v nichž byla uložena ještě nedávno část městského archivu. Nyní slouží obě místnosti jako výstavní prostory.
2. Plzeňská brána
Dřívejší součást městského opevnění, dnes je tam stálá expozice o historii této památky. Původní brána s gotickou střechou v polovině 18. století vyhořela a její střecha byla nahrazena střechou barokní. Brána byla až do roku 1972 obývána. Touto bránou procházela obchodní stezka z Prahy na západ a vybíralo se zde až do roku 1752 clo.
Na průčelí vytvořil malíř V. Preis na konci 19. stol. mytologický výjev s bohem Chronosem a sudičkou předoucí niť života. Na východním průčelí je i nejstarší dochovaná podoba městského znaku a věžní hodiny z konce 19. století, které nahradily původní orloj z roku 1508. Do věže se jde točitým schodištěm do prvního poschodí, výše pak vede původní schodiště středověké. V nejvyšším poschodí bydlel hlásný.
3. Jenštejnský dům
Patří k historicky nejstarším a architektonicky nejcennějším měšťanským domům v Berouně. Na první pohled zaujme renesančním portálem z červeného vápence s latinským nápisem: Benedic Domine Domum istam et omnes habitantes in ea. Henricus Cžižek de Genstein Gratae posteritati.
Anno Domini 1612 (Požehnej Pane domu tomuto a všem přebývajícím v něm. Jindřich Čížek z Jenštejna milému potomstvu. Léta Páně 1612). Dům postavil pravděpodobně místní stavitel Jiří Táborský. Barokní podobu získal dům přestavbou po požáru města v roce 1735. Patrové čtyřosé průčelí je zakončené štíty. V levém boku zasahuje dům klenutým podjezdem do Slapské ulice. V současnosti sídlí v budově Muzeum Českého krasu, p. o.
4. Radnice
„Patrová stavba, krytá hliněnými taškami s velkým zděným štítem v průčelí, na kterém byl barevně vyobrazen městský znak“, to je nejstarší popis radnice a pochází z počátku 16. století. Byla postavena na místě dvou domů, z nichž se dochovaly části gotických sklepů. V jednom z těchto domů sídlila stará berounská rychta.
Tuto stavbu zničil požár v roce 1544. Novou radnici v renesančním slohu vystavěl v letech 1560–1564 kameník Jiří Táborský. Na její zeleně natřené štíty namaloval obrazy malíř Jan z Prahy. Na střeše se nacházela věžička s radničním a biřickým zvonem. Na štítech a věžičce byli usazeni pozlacení císařští orli. V přízemí byl klenutý mázhaus radního šenku, jehož střed tvořil mohutný mramorový sloup podpírající klenbu. V patře se nacházela velká radní síň a tzv. zelená světnice, čalouněná zeleným suknem a obložená dubovými deskami. Na nádvoří radnice byly konírna, kurník, sladovna a městská šatlava. Tyto stavby poničily požáry v letech 1599 a 1735. Po požáru v roce 1735 byla nová radnice postavena stavitelem Václavem Bíšovcem v barokním slohu. Další úpravu prodělala radnice po požáru v roce 1781. Její podobu z roku 1781 můžeme vidět na starých fotografiích. V roce 1867 se městský úřad z radnice odstěhoval do obecního domu U Černého koně a do budovy byla umístěna chlapecká škola, později zde byla kasárna zemské obrany. V roce 1903 byla provedena nákladná rekonstrukce areálu staré radnice.
Podle plánů berounského rodáka Františka Coufala byla hlavní budova s průčelím na náměstí přestavěna v novobarokním slohu. Dekoraci hlavní budovy provedl sochař Vilém Amort. K výzdobě reprezentačních místností použil místní motivy, trilobity a skřítka Klepáčka. Zadní trakt, který sloužil jako pivovar, byl zbořen a na jeho místě postavena nová budova.V roce 1998 byla provedena nová úprava radnice a její areál byl doplněn proskleným křídlem.
