BEROUN 17.4.1945

Beroun za II.světové války

Zpět

V průběhu války se město a okolí stalo několikrát místem nouzových odhozů bomb z přelétávajících svazů, obvykle směřujících z jihu Itálie nad severočeský Most. Již tyto útoky ukázaly ničivou sílu bombardování, která se ve vší hrůze představila při cíleném útoku dne 17. dubna 1945. Výpisy z místních kronik, popisující průběh a následky bombardování, pořídil Jan Špringl, občané Berouna si dokonce měli možnost následky bombardování prohlédnout na unikátních fotografiích během výstavy na radnici. Jak však nálet proběhl z pohledu útočících amerických letců? Americké letectvo v Evropě, tvořené 8. leteckou armádou ( 8th US Army Air Force) se základnami v Anglii a 15. leteckou armádou v jižní Itálii, se začalo zaměřovat na protivníkovu týlovou dopravu, téměř výlučně železniční, od února 1945. Také nad Čechami se začali objevovat američtí letci pronásledující jedoucí vlaky nebo útočící na železniční stanice, kteří si brzy u našeho obyvatelstva vysloužili přezdívku „ kotláři“, podle zničeného kotle lokomotivy. Počátkem dubna se k této činnosti přidali také příslušníci 9. letecké armády kryjící boky amerických pozemních vojsk, kteří vzápětí zcela převzali iniciativu a byli prakticky denními hosty českého válečného nebe.

První bombardéry, zaznamenané nad Berounem 17. dubna, nepatřily americkému letectvu, ale britskému Bombardovacímu velitelství RAF. V noci z 16. na 17. dubna totiž Britové podnikli nálet na plzeňské nádraží a záře značkovacích světlic i exploze bomb pouze vyrušily ze spánku berounské obyvatele. Brzy po probdělé noci, kolem 9. hodiny, se nad nádražím objevili hloubkoví letci. Staniční kronika zmiňuje prostřílení 6 lokomotiv, zásahy na střechách výtopny, skladiště a dopravní budovy. Tento útok, podobně jako ranní útok na Kaznějov, Zbiroh, Zdice nebo Lochovice, můžeme přičíst letcům 9. letecké armády a jejich stíhacím bombardérům P-47 Thunderbolt. Mnohem vážnější útok měl teprve přijít, odpoledne kolem 3 hodiny se nad městem otevřely pumovnice těžkých bombardérů. Vraťme se opět do rána 17. dubna. Největší letecké uskupení v Evropě - americká 8. letecká armáda, plánuje další z mohutných náletů na Drážďany. Na jeho pozadí bude napadeno také nádraží v Ústí n/Labem a skladiště pohonných hmot u Hněvic nedaleko Roudnice n/L. Pro těžké bombardéry B-24 Liberátor soustředěné u 2. divize ( 2nd Air Division) jsou za cíle vybrána železniční zařízení v Karlových Varech, Sokolově, Kladně a Berouně. Konkrétně pro Beroun je vybráno 14. křídlo ( 14th Bombardment Wing, Heavy), tvořené 392. skupinou ( Bomb Group) s 30 bombardéry a 491. skupinou s 31 stroji.

Posádka jednoho z vedoucích bombardérů svazu 392. skupiny Posádky Liberátorů 392. skupiny jsou hned ráno seznámeny s úkolem a v 10:20 hodin startují. Velitel akce Capt. J. E. Pennypacker je ve vedoucím bombardéru po stranách doprovázen dalšími třemi vedoucími bombardéry, které pilotují 1./Lt. H. R. Ebersole, 2./Lt. J. A. Hoover a 2./Lt. K. L. Stoddart. Všechny 4 stroje jsou vybaveny radarem H2X a posádku doplňují vždy 2 hlavní navigátoři, na palubě nesou standardních 9 bomb po 500 librách (227 kg), následujících 26 strojů nese po 10 kusech těchto bomb. První české město, Domažlice, svaz míjí při ideální viditelnosti a pokračuje do středu Čech splnit zadaný úkol… Rutinní misi vyhodnocuje velitel jako „excelentní“, rozptyl zásahů nepřesáhl 2000 stop (asi 600 m). Všechny bombardéry se bezpečně vrátily na anglickou základnu Wendling před 6 hodinou večer. Obdobně bezstarostně uskutečnilo svoji misi také 31 Liberatorů sesterské 491. skupiny.

Mezitím nad severními Čechami zuřila letecká bitva, hlavní bombardovací svaz byl napaden nejnovějšími německými proudovými stíhači, obávanými Messerschmitty Me 262 čerstvě přesunutými na základnu v Ruzyni. A patrně stačilo jen málo a podobný osud mohl potkat i svaz 14. křídla. Nad Litní se k bombardérům pokusil prorazit osamělý Messerschmitt, ale pohotovým zásahem doprovodných stíhacích Mustangů 364. skupiny byl jeho pokus včas odražen. V následném souboji si vítězství nad německým letcem připsal Capt. Roy W. Orndorff, zasažený Messerschmit dopadl na kraj lesa u Nesvačil (jeho trosky zde byly péčí Pražského leteckého archivu nedávno znovu objeveny). Kuriózně ale ochranu bombardérů měli zajišťovat letci elitní 56. stíhací skupiny, proč museli zasahovat letci jiné jednotky, zůstává otázkou!

Ostatně otázek zůstává hned několik, zejména počet bombardérů dle svědků byl nižší, až poloviční. Naopak nálet na Kladno, který mělo uskutečnit jen 18 strojů sousedního svazu 446. skupiny, patrně bombardoval větší počet strojů. Vysvětlení, které se zde nabízí, je ale třeba podložit dalším pátráním před sklouznutím k fantazii.

Doplňme, že náletem bylo skutečně zasaženo zejména nádraží, 32 bomb údajně dopadlo přímo do kolejiště a celkem 174 bomb explodovalo v areálu stanice. Přímý zásah dostal hlavní cíl akce - železniční most přes Berounku, ale bomba nevybuchla. Zasaženy byly bohužel ve velkém množství také civilní objekty. Za odlétajícím svazem zůstalo v troskách domů 43 obětí a mnoho zraněných. Vzpomeňme obětí, ale nesuďme americké letce, v dobré víře a dobrovolně nasazující své životy daleko od svých domovů. Ostatně již 19. dubna 1945 se berounské obyvatelstvo mělo možnost přesvědčit o jejich nebezpečném povolání, ale to jiný příběh.

Velitel bombardovacího svazu Capt. J. E. Pennypacker