Izraelská literatura

Literatura (z lat. littera = písmeno) nebo též písemnictví v širším slova smyslu je souhrn všech psaných textů, tj. všech existujících písemně zaznamenaných jazykových projevů lidstva.

Izraelská literatura je psaná převážně hebrejsky a jedná se především o poezii a prózu. Malá část literatury je však publikována i například v arabštině nebo angličtině.

Izraelská literatura je samozřejmě jedním z kulturních zdrojů izraelského národa. Její témata odráží historický vývoj, generace autorů v zakladatelském období a v 50. letech byla inspirována převážně historickými zkušenostmi, zápasem státu o přežití, holocaustem. V 60. letech se objevila nová generace autorů nořící se více do nitra svých hrdinů, vnímající soudobé dění z individuální perspektivy.

Knihám je věnována v Izraeli velká pozornost.Ze zákona je dáno, že dva výtisky všech knih vydaných v Izraeli musí být uloženy do Národní a univerzitní knihovny při Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.

Každoročně se v červnu koná festival Týden hebrejské knihy. Součástí festivalu je veletrh knih, autorská čtení a prezentace izraelských autorů, je zde také udíleno nejprestižnější izraelské literární ocenění – Sapirova cena.

Sapirova cena je izraelská literární cena, která je každoročně udílena za krásnou literaturu.
Skupina porotců, která vybere nejlepší knihu je složena z prominentních spisovatelů. Vítěz je zveřejněn na festivalu Týden hebrejské knihy.
Je pojmenována po Pinchasi Sapirovi, který byl izraelským ministrem financí.

Termín moderní izraelská literatura, resp. izraelské období, se obecně datuje do roku 1948.
Současná literární scéna je dosti rozličná. Mladší generace přinesly spíše kritický pohled, a to nejen na politické uspořádání, ale i na sociální postavení člověka v moderní izraelské společnosti. Sem spadají jak problémy rázu finančního, bezdomovectví a jiné motivy, které lze nalézt snad ve všech literaturách světa, tak i problémy specifičtějšího rázu, jako je přistěhovalectví, které s sebou nese určité kulturní odlišnosti, neznalost či špatnou znalost jazyka i problémy s vlastní identitou nebo nesmyslnými předsudky podloženou zášť či nenávist.

Současnou scénu také do jisté míry formoval masivnější nástup ženských autorek, jež do literatury vnesly nové tematické okruhy, jako např. vztahy mezi matkami a dcerami, dcerami a otci, odlišný úhel pohledu na roli náboženství v běžném životě nebo na oblast života milostného, mateřství, partnerství či stárnutí.

K charakteru současné izraelské literatury obecně patří značná otevřenost a svoboda volby témat i hrdinů, kterými mohou být lidé naprosto obyčejní, lidé výjimeční, lidé nadaní či beznadějně nenadaní, frustrovaní a nezaměstnaní, šťastní a veselí, homosexuálové, heterosexuálové či asexuálové, jinými slovy, co si jen čtenář dovede představit.