Šestidenní válka
První den (5. červen)
úvod
Šestidenní válka (třetí arabsko-izraelská válka) z 5.–10. června 1967 bylo vojenské střetnutí mezi Izraelem a koalicí Egypta, Sýrie a Jordánska. Jednotkami mimo to přispěl Irák, Saúdská Arábie, Súdán, Tunisko, Maroko a Alžírsko. Válka propukla 5. června úderem izraelského letectva proti leteckým základnám Egypta a skončila 10. června, kdy Izrael ukončil bojové akce. Arabská koalice v ní utrpěla zdrcující porážku – Egypt ztratil pásmo Gazy a celý Sinaj, Jordánsko Východní Jeruzalém a celý Západní břeh Jordánu a Sýrie Golanské výšiny. Výsledek války ovlivnil geopolitiku regionu až dodnes.
Po četných hraničních střetech mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy, zejména Sýrií, vyzval egyptský prezident Gamál Násir v květnu 1967 k odchodu jednotky OSN ze Sinaje. Mírové jednotky zde byly umístěny od roku 1957 po britsko-francouzsko-izraelském útoku, jehož cílem bylo ovládnout Egyptem znárodněný Suezský průplav, tedy válce známé jako Suezská krize. Po odchodu mírových jednotek shromáždil Egypt, za podpory ostatních arabských zemí, při hranicích s Izraelem na 1000 tanků a téměř 100 000 vojáků a uzavřel Tiranskou úžinu pro všechny lodě plující pod izraelskou vlajkou, či přepravující strategický materiál.
Izraelská vláda se rozhodla, že vyhlásí mobilizaci, která proběhla 20. května, a že uzavření Tiranské úžiny bude považovat za válečný akt. Do služby bylo povoláno na 70 000 vojáků. 5. června 1967 Izrael spustil preemptivní útok. Jordánsko, které s Egyptem podepsalo 30. května smlouvu o vzájemné obraně, následně zaútočilo na západní Jeruzalém a Netanju
První den (5. červen)
Bojové akce byly zahájeny operací Moked – leteckým útokem proti Egyptu, Jordánsku a Sýrii. Před sedmou hodinou ranní byla skoro všechna izraelská letadla ve vzduchu, přičemž na obranu vlastního území bylo vyčleněno pouhých 12 stíhaček. Prvořadé bylo egyptské letectvo překvapit. Po 45 minutách letu se letadla dostala k cíli. Bylo 7.45 místního času. Přesně chvíle, kdy egyptské ranní průzkumné hlídky dokončily své lety a další směna ještě neodstartovala (informace izraelské špionážní služby). Překvapení bylo dokonalé. 420 letadel (90 %) bylo zničeno na zemi. Katastrofa, která potkala arabskou stranu, však měla ještě větší rozsah. Násir totiž podvedl své spojence Jordánsko a Sýrii, kterým oznámil, že útok úspěšně odrazil a že izraelské letectvo utrpělo těžké ztráty. Oba státy se okamžitě rozhodly zapojit do konfliktu a zahájily nálety na Izrael. Ty však byly buď s těžkými ztrátami odraženy, popřípadě mířily na civilní cíle a měly jen minimální význam. Poté následoval zdrcující útok na syrská a jordánská letiště a zničení prakticky všech arabských letadel. Ve 14.30 Izrael ovládl vzdušný prostor nad celým bojištěm.
po dokončení likvidace egyptského, syrského a jordánského letectva zahájilo izraelské pozemní vojsko postup na Sinaj a do pásma Gazy. Tři izraelské obrněné divize (pojmenované podle velitelů Tal, Joffe a Šaron) postupovaly proti sedmi egyptským divizím. Tankové jednotky generála Tala postupovaly na osadu Chán Júnis západně od Gazy a po půldenních bojích postoupil do hloubky Sinaje. Do hloubky Sinaje se ve večerních hodinách dostaly i dvě brigády lehkých tanků vedených generálem Šaronem. O pohybu svých jednotek po celý první den Izrael mlčel, naproti tomu egyptský rozhlas vysílal zprávy o postupu svých jednotek a o významných vítězstvích egyptské armády. Na základě těchto mylných zpráv zahájily své útoky i syrská a jordánská armáda, očekávajíce podporu egyptské armády (která v té době již prchala ze Sinajského poloostrova). Syrské dělostřelectvo zahájilo ostřelování příhraničních oblastí Izraele a podniklo několik menších útoků, které byly odraženy. Po dvaadvacáté hodině byl z vrtulníků vysazen prapor izraelských výsadkářů nad egyptským dělostřeleckým opevněním Bi´r Džifdžafa, které během hodiny dobyl. • Syrská a jordánská fronta byla M. Dajanem prohlášena za vedlejší a prioritou zůstala porážka egyptské armády.
USA se na diplomatickém poli snažily zajistit neutralitu Sovětského svazu. To se podařilo, neboť i SSSR uvěřil egyptským zprávám o postupu a na půdě OSN žádal nezasahování do konfliktu, aby dal arabským armádám čas na dokončení vítězství
Druhý den (6. červen)
V noci na 6. června zaútočilo izraelské letectvo na dělostřelecké pozice syrské armády na Golanských výšinách. Díky tomu poznala Sýrie, že egyptské zprávy o likvidaci izraelského letectva byly nepravdivé. Izraelské jednotky postupovaly přes Sinajský poloostrov k Suezskému průplavu. Tankové jednotky generála Tala obsadily egyptské letiště al-Aríš. Další jednotky IOS dokončily obklíčení Jeruzaléma. Odpoledne přijala OSN rezoluci požadující zastavení palby
Třetí den (7. červen)
Ráno po těžkých bojích vstoupili izraelští výsadkáři do Starého města v Jeruzalémě a v 10:15 se v izraelských rukách ocitla Chrámová hora a tím i celý Jeruzalém. Izraelská armáda obsadila celý Sinajský poloostrov Izraelské jednotky dále obsadily Západní břeh.
Čtvrtý den (8. červen)
Moše Dajan vydal rozkaz k obsazení východního břehu Suezského průplavu.V Egyptě a Jordánsku bylo oznámeno přijetí rezoluce požadující zastavení palby.Izraelské vojenské letouny omylem zaútočily na americkou loď technického průzkumu USS Liberty. Bylo zabito 34 a zraněno 117 amerických námořníků.
Pátý den (9. červen)
Ráno byl vydán rozkaz k útoku na Golanské výšiny
Násir přijal odpovědnost za výsledek války a nabídl svou rezignaci. Následně vypukly v egyptských městech demonstrace žádající jeho setrvání. Těmto požadavkům Násir nakonec vyhověl.
Šestý den (10. červen)
Přes velké ztráty ovládl Izrael Golanské výšiny a byla obsazena Kunejtra, nejdůležitější město tohoto prostoru. Izraeli se otevřela volná cesta směrem na Damašek. Sovětský svaz pohrozil Izraeli vojenskou intervencí pokud nepřijme zastavení palby. USA doporučily Izraeli zastavení palby přijmout. V 18:30 izraelského času oficiálně skončila šestidenní válka.
