Gymnázium J.oachima Barranda, Beroun, Talichova 824
Talichova ulice 824, 266 01 Beroun / tel.: 311 623 435, 311 621 232, fax: 311 623 435 / lidinsky@gymberoun.cz / IČ: 47558407

28. říjen – 100 let republiky

V letošním roce skloňujeme století republiky ve všech pádech:

1.      Století republiky je třeba důstojně oslavit.

2.      Století republiky se bude týkat nejen učivo v dějepise.

3.      Ke století republiky jsme si připravili shromáždění studentů v sále školy, nástěnky se stopami našich studentů v historii státu, texty žáků na webu   gymnázia…

4.      Století republiky si připomeneme shromážděním studentů v sále 17. října od 10 a 12 hodin.

5.      Stalo se něco, čemu naši dávní předkové možná nevěřili: „Století republiky!“

6.      O století republiky napsali žáci loňské tercie / letošní kvarty řadu básniček, čtěte dál na našem webu.

7.      Se stoletím republiky a jeho oslavou nekončí školní aktivity – čeká nás AKADEMIE. Ale to bude už zcela jiné téma. Kouzelné. Magické. Prostě MAGIC!

 

Justina Trnková, Jan Ševčík, Anna Vaňačová

Sto let naší republiky

 

Byla jednou jedna republika,

měla prezidenta Masaryka.

Všichni v ní si žili hezky,

žádné třesky, hromy a blesky.

 

Hospodářská krize přišla,

svou daň si rychle našla.

V Mnichově pak se shromáždili,

k podepsání je Němci donutili.

,,O Nás bez Nás’’ jednali,

Sudety nám sebrali.

Němci zaútočili nám na Hrad

a už z nás byl protektorát.

Prohra stihla Německo,

šťastné bylo každé děcko.

 

Svoboda věčně netrvala,

republika se Sovětům podvolila.

Nikomu nebylo veselo,

jídla v obchodech chybělo.

 

Nový prezident Novotný,

byl pro stát velmi ochotný.

Ale pak přijela Rudá armáda,

to však nebyla žádná paráda.

 

Po pár letech- revoluce,

přinesla lidu ovoce.

Havel nastolil mír a klid,

Slovensko se mohlo odpojit.

 

A jak šly roky dál a dál,

prezident prezidenta vystřídal.

Je to už sto let, dlouhá doba,

blaze si žijí státy oba.

 

Natálie Drhličková, Hana Součková

Při pohledu 100 let zpátky,
vidím vznikat nový stát,
kde se lidé dobře měli,
a nikdo nechtěl jim nic brát.

Pan prezident Masaryk,
z hřbetu koně na vše hleděl,
vykonal dobrých skutků několik,
a mnoho věcí věděl.

Jak začala, tak skončila,
ta pěkná první republika.
Nacisty a dohodou z Mnichova,
což nebyla sláva veliká.

V tom dalším desetiletí,
museli jsme bojovat.
Čekat, než v čase odletí,
okupace a protektorát.

Následně zlí komunisté,
chopili se moci.
Pak po letech trápení,
měli jsme tu revoluci.

O tři roky později,
s prezidentem Havlem.
Dvě země se rozpadly
a my byli novým státem.

Máme ho dodnes takový,
malý, ale krásný přesto.
A každý otec vypráví synovi,
jakých bylo těch let sto.

 

Johana Fleková, Kristýna Hrnčířová

 NAŠE ZEMIČKA – PRA-PRA BABIČKA

 U televize Češi sedí,

na zprávy vyjukaně hledí,

jak za to celé století,

čas jim rychle uletí:

 

Před sto lety, představte si,

skončily ty strašné časy,

další válka za námi je,

se Slovenskem teď dobře nám je.

 

I když ne každý Evropan to ví,

Česko už je stát samotný,

se Slezskem a Moravou,

vydávají se na cestu svou.

 

Od té doby uplynulo již pár let,

a tak povím vám několik vět,

o tom, jak to tady chodí teď,

proto pozorně poslouchej a hleď.

 

Stěžovat se mi ale nechce,

to jde přeci každému lehce,

buďme rádi za to, co máme,

my si tu žijeme, my se tu máme.

 

Ale jako všude kolem světa,

existuje jedna pravdivá věta,

kdo má mnoho, ten chce víc,

a nakonec nezbyde mu nic.

 

Proto držte se jí politici,

ať neskončíme na ulici,

na evropské ulici,

a tak pozor, chlapíci!

 

Přestože je naše republika maličká,

je nádherná celičká,

sto let má naše zemička,

už je z ní pra-pra babička.

 

Kristýna Bílková

28.října,

jen 100 let dozadu,

jedna země se odřízla,

od rakouského úřadu.

 

Vlastně nebyla to země jediná,

ony byly dvě,

vznikne z  nich země silná,

určená ke slávě?

 

V čele stojí Osvoboditel,

Tomáš Garrigue Masaryk,

dvou států sjednotitel,

který srovnal všechny ty nešvary.

 

Československo dnes už není,

pár let zpátky bylo rozděleno,

tím se ale nic nemění,

však nezapomněli na své jméno.

 

Jsou si jako bratří,

hezky a jak se patří.

Tímto rokem je to výročí,

tak nemračte svá obočí.

 

Úsměv na tváři nasadˇte

a pěkně se posadˇte.

Toto byla má básnička,

snad za to bude i jednička.

 

BÁSEŇ O VZNIKU ČESKÉ ZEMĚ

Marek Havelka a Adam Janošek

Už je to přesně století,

panečku, to to letí.

 

To se spojily dvě země

a pobratřily se hojně.

 

Společného prezidenta jsme si zvolili,

na osud Československa si připili.

 

Další léta nebyla však slavná,

měli jsme tu nacisty a ta doba byla temná.

 

Pak rudý prapor na Hradě vlál,

my jsme nepodlehli, český národ pořád stál.

 

Po těch časech temnoty,

přišla ještě jedna rána hrozná.

 

Slováci chtějí se odtrhnout,

ať Evropa je pozná.

 

Tak skončily naše společné chvíle,

ale ty zážitky neubraly nám na síle.

 

Pořád jsme silní jako před sto lety,

společně vyhrajeme všechny střety.

 

Tomáš Sitek, Ladislav Prokš, Petr Pavlis

 

Dvě země se spojily,

dlouhou dobu spolu byly.

Nyní je to už sto let,

co poprvé je spatřil svět.

 

Začalo to v říjnu,

dvacátého osmého.

Zvolili jsme prezidenta,

nového a moudrého.

 

V Lánech žil pan prezident,

vlády byl to dirigent.

Masaryk se jmenoval,

český lid ho miloval.

 

Jídlo měli nejlepší,

to už se teď nezlepší.

Knedlíky a svíčkovou, 

ty nás dodnes drží na nohou.

 

Byly tu i krušné časy,

trhali si z hlavy vlasy.

Všude samé zákazy,

jednačtyřicet let zkázy.

 

Nic více už nevíme,

ale něco zjistíme.

Můj mozek už nemůže,

strejda ´´Gůgl´´pomůže.

 

autor: polednikova / vloženo: říj 10, 2018