Flamenco by bez tapas nešlo
Nedávno se skupina vyvolených z naší školy (španělštináři) vydala hluboko do spleti pražských ulic a uliček, do čehosi, co bych nazval kulturním centrem, obdivovat a s nadšením pozorovat ukázku uměleckých projevů z tradiční španělské hudebně-taneční kultury zvané flamenco.
První na programu byla ukázka hudby a tance. Několik desítek minut jsme strávili v impozantně vypadajícím sále sledováním různých druhů tanců za doprovodu různorodých hudebních stylů spadajících do této kultury. Ihned jsme pochopili, že hlavní kostrou hudby flamenca je hra na kytaru a na cajón, který společně s tleskáním tvoří nejvýznamnější rytmický prvek tohoto žánru. K tomu pak precizně, leč na naše normy poměrně bláznivě, intonovaný zpěv.
Po skončení této ukázky jsme byli rozděleni do několika menších skupin a rozesláni na různá stanoviště. Na každém nás čekal jiný druh průzkumu španělské kultury a zejména flamenca.
Moje skupina jako první navštívila stanoviště zaměřené na geografické objevování Španělska, jež nám bylo prezentováno formou zábavné skládací členěné mapy na podlaze. Dále jsme se učili poznávat jazyky, kterými se na Pyrenejském poloostrově mluví, konkrétně galicijštinu, katalánštinu, kastilštinu a baskičtinu. Naučili jsme se několik základních slovíček a frází, které jsme poté srovnávali.
Podrobněji jsme se seznámili s hudbou k flamencu. Zjistili jsme, že tento hudební žánr není ani zdaleka o hraní podle not, jako spíše o projevení emocí, či ještě lépe o komunikaci formou expresivní improvizace. Měli jsme možnost si to sami vyzkoušet pomocí několika cajónů, které na to byly v sále připraveny.
Poslední zastávkou naší až „noetické cesty“ byl tanec. Slečna, která nám tance nejprve předvedla, nás poté seznámila se základními principy a cíli tanečního projevu ve flamencu.
Po této pouti už následoval jen pro mnohé nejdůležitější bod – ochutnávka tradičních zákuskových jídel z gastronomické skupiny nazývané „tapas“. Byli jsme svoláni do přívětivě vypadající místnosti, vybavené mimo jiné i barem, kam jsme se usadili a netrpělivě čekali, až pověřené slečny dokončí přípravu obložených talířků, které jsme mlsně pozorovali na stole na konci místnosti. Napětí bylo ještě zvýrazněno vyplňováním soutěžní křížovky, ve které, coby v kvízu, jsme hádali jména významných španělských osobností. Po nekonečné čtvrt hodině tohoto edukačního okénka, které ty, již netrpělivě čekali na krmi, evidentně moc nezaujalo, konečně započalo rozdávání již dokončených talířků, plných různorodých jednohubek.
Popis pokrmu byl zprvu zarážející a pro naši kulturu až nesmyslný. Například takové marinované švestky ve slanině mě poměrně zarazily. Když jsem potlačil údiv ( a trochu i strach si něco takového vložit do úst) jsem si na nich společně s dalšími dobrůtkami nakonec moc pochutnal. K pití nám byla podávána nealkoholická sangría a jako speciální zákusek hrušky ve víně.
Celkově se valné většině z nás výlet velmi líbil. Dozvěděli jsme se spoustu nového o kultuře Španělska a především o samotném flamencu, které se mně osobně jeví jako poměrně svébytné prožívání hudby i tance.
Tadeáš Cipro, III.B
