Gymnázium J.oachima Barranda, Beroun, Talichova 824
Talichova ulice 824, 266 01 Beroun / tel.: 311 623 435, 311 621 232, 799 542 877 / reditelna@gymberoun.cz / IČ: 47558407

Prima start

5. - 7. září se studenti primy zúčastnili teambuildingového pobytu na Šumavě v chalupě U hřiba nedaleko Lenory. Co všechno si užili a zažili v plné sestavě 22 mladých mužů a 10 slečen, si můžete každý přečíst na následujících řádcích. Osobně si myslím, že třídenní „seznamovák“ položil dobrý základ pod dlouhou osm let trvající společnou cestu k maturitě ve školním roce 2023 – 2024.

Johanna Mayerová: Jelikož jsem velice nerozhodný člověk, nedokázala jsem se rozhodnout, který zážitek byl pro mne úžasnější a proto Vám píši zážitky dva.

Velmi mě oslovil výlet přes rašeliniště. Dozvěděla jsem se spousty zajímavých věcí, které by mi jinak byly neznámé. Líbilo se mi moc i to, že se uprostřed nacházela rozhledna a my viděli rašeliniště i pěkně ze zhora.

Druhým, mně úžasným zážitkem byl výšlap ma boubínskou rozhlednu. Sice to vedlo do né a né končícího kopce a mé nevytrénované nohy se ke konci intenzivně dožadovaly odpočinku, ale když jsem došlápla na samý konec rozhledny, došlo mi, že to za to stálo. Panorama, jež se rozestíralo kolem dokola, bylo ještě s nebem, obarvené  od zapadajícího slunce, tak překrásné, že se to ani slovy popsati nedá. Siluety hor, stromů, ptáků letících po nebi, byly jako nakreslené tím nejprofesionálnějším malířem.

To bylo pro mne nejúchvatnějšími zážitky.

 


Luky Brousil: Za svůj nejlepší zážitek považuji návštěvu Boubínského pralesa jež se uskutečnila 8.9. 2016. Nejvíce se mi líbilo, že Boubínský prales vypadá jako opravdová divočina. Vidět stoleté buky, jak důstojně umírají ve stoje, bylo prostě něco úžasného. Byl to zkrátka les, jak má být. Velké překvapení pro mě bylo, že se počet kilometrů plánovaného výletu zničehonic zdvojnásobil. Tůra to byla nádherná, rád bych si jí hned zopakoval.

Děkuji moc za krásný seznamovák.


Kašpar Kobr: Nejlepší byl Boubín

Obrovské stromy na mě udělali ohromný dojem! Rozhledna také nebyla špatná.O zámečku nemluvě. Ale stromy byli prostě nejlepší. Rašeliniště bylo hodně hezké, nikdy jsem něco takového neviděl přitom jsem chtěl! Noční stezka odvahy mě taky moc bavila. Naopak Vimperk se mi tolik nelíbil, ale asi to je jen mým odporem k městům tohoto druhu. Ale v podstatě si myslím, že to byl jeden velký kráááásný zážitek.

 


Lukáš Randák: Dobrý den paní učitelko celý náš zájezd byl asi mým nejlepším zájezdem vůbec.
Všechny ze třídy jsem dobře poznal, našel si kamarády, dobře se pobavil a načerpal spoustu zajímavých informací.
Co se mi na tom líbilo nejvíce? Asi náš poslední den ve Vimperku. Ať už to byla prohlídka zámku. Nebo náš společný oběd. Moc se mi líbili strašidelné historky u táboráku. Upřímně řečeno se mi po nich vůbec na tu večerní bojovku nechtělo. :-)

 


Vojta Povolný: Silva gabreta mě uchvátila celá, bylo obtížné vybrat jeden zážitek. Nejvíce mě ale uchvátilo Soumarské rašeliniště. Vůbec jsem netušil, že rašeliník nemá kořeny.

Zjistil jsem, že lidé se k přírodě nechovají vůbec tak, jak by měli!!! Odčerpávali rašelinu z přírodních zdrojů, z dřívějších pěti a půl vrstev rašeliny tam je jen sedmdesát cm.

Nádherná byla i rozhledna na konci stezky, na níž byly vidět obrovské plantáže rašeliny

 


Jan Burkert: Já mám nejlepší zážitky dva:

První byl, když jsme šli k Soumarskému mostu přešli ho a pokračovali k rašeliništím,procházeli jsme se po dřevěném chodníku mezi rašeliništi a různými rostlinami.

Druhý nejlepší zažitek byl, když jsme jeli autobusem od našeho penzionu kde jsme byli ubytováni, do Zátoně a odtud se vydali pěšky až k Boubínskému pralesu. Cestou jsme se zastavili u informačního centra a šli na malou exkurzi uvnitř. Pak jsme šli už rovnou do pralesa,což zklamalo některé chytače pokémonů, protože tu neměli signál. Nikdy jsem neviděl prales, jenom v knížkách, byla to paráda. Kazilo mi to jen to, že mě celý výlet hodně bolela noha a jenom díky paní učitelce Štěpničkové, která se mnou šla, kdyby se mi něco stalo, jsem dokázal vyjít až k rozhledně. Pak jsme sešli až do Kubovy Hutě a odsud nás odvezl autobus až k penzionu.

 


Petr Resch: Pondělí:: Nejvíce se mi líbilo, když jsme společně tvořili týmy, a když jsme spolu pracovali a vytvářeli jméno a znak. Také se mi líbilo jméno – Pštrosáci. Bažiny na Soumarském rašeliništi byly také pěkné. Hodně mě bavilo na tom bahně skákat. Bylo to jako na trampolíně. Rozhledna také stála za zmínku. Bydleli jsme v pěkné chatě U hřiba, doslova. Na té chatě byl totiž namalovaný pěkný velký hřib.

Úterý: Líbilo se mi infocentrum. Měli tam pěknou sbírku kusů nástrojů. Boubínský prales byl také velmi hezký. Poté historky u ohně byli také pěkné, ale hlavně bojovka byla pěkná.

Středa: Vimperk byl pěkný.

PROSTĚ TO CELÝ BYLO SUPER !

 


Filip Rosický: Celý výlet se mi moc líbil. Nejvíce se mi ale líbilo, jak jsme mohli být celé tři dny spolu. Mohli jsme hrát ty nejrůznější hry. Tvořit deníky. Prostě vše, co nás napadlo. Nejvíce aktivit jsem prožil se svým týmem, jehož členové byli: Johana Mayerová, Jůlie Žaliová, Vojta Povolný, Adam Kraus a Filip Rosický. Snad nejvíc zábavy jsem užil s kluky, a to nejen z mého pokoje.

Děkuji paní učitelce, že zařídila tento seznamovací kurz. Lepší to snad ani být nemohlo.

Děkuji i ostatním za tak krásnou atmosféru.

Děkuji, samozřejmě, panu Roubalovi za to, jak se o nás staral.

 


Filip Endrle: Mým nejlepším zážitkem bylo vybírání jména. Předem jsme se domluvili že znak i název musí odsouhlasit všichni členové našeho teamu. Trvalo nám to strašně dlouho, protože každý měl jiný názor, a tak pro nás bylo zázrakem, když jsme se dohodli na názvu Prima club. Pak jsme odsouhlasili hned druhý návrh na znak smajlíka, co když se otočí, vypadá jako sluchátka.

 


Lucie Nejedlá: Můj nejlepší zážitek je z Vimperka 7.9. 2016. Šli jsme na prohlídku hradu Vimperk. Dostali jsme pracovní listy. Do nich jsme si zapisovali zajímavosti z různých místností. Po prohlídce jsme každý dostali 200Kč na oběd. Šla jsem s Naty, Lindou, Anet a Jůlií do restaurace Miš Maš. Dala jsem si tam vepřový steak. Po obědě jsme čtvrt hodiny hledaly náměstí. Když jsme ho konečně našly, tak jsme si tam koupily pár nutných zbytečných

věciček. Potom jsme šly na tříšť, a pak jsme celá třída jeli domů.

 


Tomáš Kotrla: Můj nejlepší zážitek byl v Boubínském pralese. Spíš úplně celá cesta.

Nejdřív jsme šli do nejbližšího informačního centra. Potom jsme šli k Boubínskému jezeru. A potom jsme šli k rozhledně hodně dlouhou cestu. Právě u rozhledny byl ten "nejlepší" zážitek. Protože jsem si to z té výšky chtěl vyfotit, ale nechal si dole telefon. Tak jsem šel dolů pro ten telefon a pak zas nahoru. Pak už jsme přišli do Kubovy hutě a tam už nás vyzvedl autobus. Pak jsme dojeli na benzínku a tam si koupili jídlo.

 


Jonáš Koller: Největší zážitek z Prima Startu pro mne asi bylo Soumarské rašeliniště, na kterém jsme byli 5.9. 2016.Tam mne zaujala krásná krajina a pěkný výhled z rozhledny. Zároveň jsem se dozvěděl, co to byla Zlatá stezka a jak vzniká rašelina. 6.9. jsme šli na Boubín a pořádně jsme se seznámili. 7.9. jsme byli na zámku ve Vimperku, který byl těsně před rekonstrukcí. Potom jsme měli 2 hodiny rozchod.

 


Ester Matyášová: Bylo krásné slunečné ráno, přímo stvořené na tůru. Samozřejmě jsme vyrazili autobusem, který nás vysadil v Zátoni. Šli jsme kolem Boubínského pralesa. Prales byl krásný stromy vysoké a zajímavé. Šli jsme kolem statků, krav a spousty krásných domů. Nakonec jsme dorazili na vrchol Boubína, čili na rozhlednu. Rozhledna byla vysoká 26 metrů. Když jsme se podívali z rozhledny, šli jsme zpátky. Na chatu jsme se vrátili v osm hodin večer. Ušli jsme 16 km. Nakonec jsme si opékali buřty a vyprávěli příběhy.

 


Oliver Duda: Celé 3 dny mě moc bavily a proto jsem nevěděl, co vybrat.
Ale například bylo super, jak jsme každý výlet hráli se Sebastiánem a Petrem ČERNÉ HISTORKY. Byla to úžasná zábava a hráli jsme to vždy skoro celou cestu.  Je to o tom, že jeden popíše případ a ti druzí hádají, jak k tomu došlo.
Jedna byla:

Jede motorkář. Motorkář se vybourá. Motorkář nevidí zranění. Motorkář chce zavolat odtahovou. Motorkář si sundá helmu. Motorkář umře. ŘEŠENÍ: Motorkář měl krvácení na hlavě, helma mu to těsnila. Když si ji sundal, vykrvácel.

 


Matyáš Leon Dušek: Můj nejlepší zažitek byl, když jsme byli v bunkru. Bunkr byl relativně malý, ale i tak prostorný. Okolo bunkru bylo malé tábořiště. V tábořišti byl jeden stan, šňůry na prádlo a šňůry s plechovkami (asi na cvičení přesnosti střelby) a koše. Ve stanu byly dvě postele s přikrývkami a polštáři. V bunkru byly různé věci. Byly tam meče, pistole, kulomety, vystřílené náboje, plechovky s jídlem a ventilačka. Bunkr byl z poloviny zakryt kopečkem hlíny. U bunkru byla česká vlajka. Okolo bunkru a na bunkru byl ostnatý drát a tankové pasti.

 


Klára Bělíčková: BOUBÍNSKÁ ROZHLEDNA

Můj největší zážitek z našich prvních dnů na našem seznamovacím výletu byla Boubínská rozhledna. Když jsem vystoupala po dřevěných schodech na vrcholek, na kterém stála, tak jsem si říkala, jestli to bude stát za to. A stálo. Když jsem vyšla po schodech na horu, otevřela jsem pusu a koukala jsem na ten krásný výhled. Bohužel se mi po cestě vybil mobil, takže jsem nemohla fotit. Jak jsem sešla dolů, tak jsem přemlouvala ty, kteří tam nebyli, aby se tam zašli podívat. Protože to byl velký zažitek.

 


Zuzka Matějková: Celý pobyt na Šumavě byl moc krásný, ale nevíce se mi líbil úterní výlet do Boubínského pralesa a na rozhlednu. Výlet byl dlouhý 16,5 km. Byla tam krásná příroda. Některé členy naší skupiny to nebavilo a radši si hráli na mobilu. Boubínský prales je pralesem proto, že do něj nezasahuje člověk. Takže nalomené a popadané stromy nikdo nenaseká a neodveze. To se mi na tom nejvíce líbí .

 


Kryštof Daněk: Ještě než jsme šli na zámek Vimperk, bylo nám řečeno, že po prohlídce budeme mít společenskou bojovku. Prohlídka se mi moc líbila, ale to je teď vedlejší. V té bojovce jsme měli za úkol dojít si sami ( bez dospělé osoby) někam na jídlo. Já společně se spoustou dalších dětí jsme šli do pizzerie. I když jsem z toho byl trochu nervózní, řekl jsem si, že když jdou i ostatní, proč bych taky nešel. Když jsem si vybral vhodné místo, tak jsem čekal až přijde paní číšnice a dostanu jídelní lístek. O pár chvil poté jsem už v něm listoval, vybíral a počítal. Nakonec jsem si objednal  Sprite a Pizzu prosciutto. Opravdu dlouhou dobu jsem čekal než mi to jídlo donesou. Tedy abych to upřesnil, pití jsem dostal téměř hned, ale na svou pizzu jsem nějakou tu chvilku čekal. Když jsem jí dostal, tak jsem nejprve slušně poděkoval, poté tu pizzu snědl a šel zaplatit.

Moc se mi to líbilo.

 


Nela Hamerníková: Můj nejlepší zážitek ze Šumavy byl, když jsme si povídali historky. Bylo to 6.9.2016. Hned po tom, co jsme si opekli buřty a najedli jsme se. Seděli jsme v kruhu u zbytku ohně. Paní učitelka začala. Vyprávěla nám historku o nějaké paní. Přidali se i další spolužáci. Vyprávěli pravdivé i nepravdivé historky. Některé byly hodně strašidelné. Některé byly méně strašidelné. Nejhezčí bylo, jak jsme se všichni navzájem poslouchali. Byla tam taková strašidelná atmosféra.

 


Toník Hejna: Nejvíce se mi líbilo rašeliniště. Bylo tam krásné počasí. V rašeliništi je rozhledna, ze které, je krásný výhled. Pod rozhlednou se nachází díra hluboká 2,2 metrů, ve které, je voda. Při cestě zpět jsme se podívali do bunkru. Také se mi líbila prohlídka na zámku Vimperk. Po prohlídce jsme od paní profesorky dostali 200 korun a vydali jsme si koupit oběd.

 


Julie Žaliová: Velice se mi líbila procházka rašeliništěm. Viděla jsem spoustu zajímavých rostlin, které jsem viděla poprvé v životě. Dozvěděla jsem se jak vzniká rašelina. Moc se mi také líbili krásně zpracované naučné tabule, na kterých jsem se dozvěděla spoustu užitečných věcí. Také nádherná byla rozhledna, ze které jsme viděli rašeliniště z výšky. Zajímavý byl také vojenský bunkr. Sice jsem moc neocenila ty zbraně, ale alespoň jsem viděla, jak to uvnitř vypadá. Bylo to zase něco jiného. Výlet byl rozhodně krásným zahájením pobytu. Děkuji za krasný pobyt.

 


Petr Ježek: 7. září jsme jeli do Vimperku. Nejdříve jsme si prohlédli hrad Vimperk. Po prohlídce jsme s Olíkem šli do pizzerie. Všichni mířili do jedné a nám došlo, že na wifinu se nebude možné připojit. Naštěstí jsme na mapě Vimperku našli ještě jednu pizzerii. Vůbec jsme ji nemohli najít a pak nám došlo, že bude na kopci. Když jsme vyšlápli schody, stáli jsme na nějakém dětském hřišti. Vedle něj stála škola. Ocitli jsme se na školním pozemku! Ať to byla náhoda nebo ne, vrata ze školy byla otevřená a my mohli jít. A tam stála naše dlouho hledaná pizzerie.

 


Adam Koranda: Nejvíce se mi líbilo, jak jsme si v úterý večer u ohně vyprávěli strašidelné historky. Poté jsme šli na stezku odvahy po svíčkách a na konci byla paní učitelka, která se nás ptala na přísloví. Také se mi líbilo, jak jsme na pokoji natáčeli film, nebo že jsme šli na Vimperk a pak jsme se ze zbylých peněz najedli, kde jsme chtěli.

 


Niklas Kovanda: Můj nejlepší zážitek byl výlet ve Vimperku. Od průvodkyně jsme dostali pracovní list. Při prohlídce jsme začali pracovat s pracovními listy. Díky pracovním listům a výkladu průvodkyně to byla ta nejzábavnější prohlídka, na které jsem kdy byl. Hledali jsme různé nápisy, ornamenty a malby - to bylo velice zábavné. Potom co jsme se přesunuli z prostoru zámku na dvůr, paní průvodkyně nám ukázala pozůstatky věže. Na venkovní malbě byly římské číslice, které představovaly číslo 1624. Toto číslo znamenalo rok, ve kterém byl zámek založen. O pár minut později jsme se šli podívat na žulový portál, sošky z hlíny a zajímavou konstrukci střechy.

 


Natalie Vaculíková : Když jsme se pořádně najedli, sešli jsme se u ohně. Paní učitelka nám začala povídat strašidelné historky. Byli o tom jak vyvolávala ducha Hildy na Horské Kvildě. Docela jsem se bála. Poté jsme se přesunuli na verandu, odkud startovala noční bojovka. Měli jsme jít 100m k paní učitelce a té říct jedno přísloví. Za odměnu jsme dostali narozeninový bonus. I přesto, že byla zima, se mi bojovka nejvíc líbila. Byla trochu strašidelná i jsme se zasmáli. Také jsem se víc skamarádila s Lindou. Večer jsem si moc užila.

Aneta Smetanová: Můj nejlepší zážitek ze seznamovacího kurzu na Šumavě s Primou 2016/17 se stal v úterý 6.9., když jsme šli na výlet na Boubín.

Den začal budíčkem v 8 hodin a snídaní cca v půl devátý. K jídlu byly švédské stoly. Po snídani jsme konali teambuidingové aktivity a seznamovací hry. Po obědě (což bylo rizoto) jsme měli asi půl hodiny na to, abychom si sbalili všechny potřebné věci do batohu a sešli se u autobusu, který na nás už čekal před penzionem. Ten nás zavezl do Zátoně, odkud jsme vyrazili už sami pěšky. Šli jsme přes Idinu pilu,kolem Boubínského jezera, přes kopcovitý Boubínský prales až na samý vrchol hory Boubín. Cestu nám ztěžovalo i to, že začalo mrholit a foukat.

Původně jsme měli v pět nasedat do autobusu, ale nějak se to vymklo kontrole, protože na Boubín jsme vyšplhali v šest a k autobusu jsme se dostali až v sedm hodin.

Večer po večeři (tentokrát byly buřty) jsme si nejdřív vyprávěli strašidelné historky, a potom šli na bojovku.


Marek Chleboun: Stalo se to 7. 9. 2016 v Bylo cca 12 hodin a 15 minut. Byly jsme po prohlídce zámku. A potom jsme dostali od paní učitelky každý 200 Kč na oběd. Šli jsme tedy s kamarády na kebab. Čekali jsme na jídlo a v tu chvíli si jeden z nás všiml,l že je tam připojení WIFI!!! Okamžitě jsme vytáhli mobilní telefony a tablety a připojili se. Všichni jsme začali hrát hru CLASH OF CLANS. Puberťáci od vedlejšího stolu po nás sice házeli hranolky, ale my jsme to přežili a včas došli k autobusu. Stihli jsme si před odjezdem ještě dojít do Penny a koupit si sladkosti na cestu domů.


Linda Mikulová: Soumarské rašeliniště

Po dlouhé cestě autobusem jsme zastavili u informačního centra, nadýchali se čerstvého vzduchu a začali se hýbat. Šli jsme po Soumarském rašeliništi. Došli jsme až k rozhledně a vylezli na ní. Byl z ní krásný výhled na živou přírodu kolem. Od rozhledny jsme šli zpátky okolo Teplé Vltavy. Dorazili jsme zpět k informačnímu centru, tam jsme se občerstvili. Pokračovali jsme přes Soumarský most a nakonec jsme došli k autobusu. Ten nás odvezl do chalupy U Hřiba.

 


Kryštof Ondřejka: Prohlídka řopíku Můj největší zážitek ze 3-denního seznamovacího pobytu byla prohlídka řopíku. Když jsme přišli k bunkru a uviděli jsme, že je otevřený, všichni jsme se k němu nahrnuli a prohlédli si venkovní opevnění, které tvořilo:ostnatý drát a venkovní expozice, stan na spaní nebo vzduchová puška. Když jsem vešel do bunkru, hned na mě mířil kulomet. Potom se šlo úzkou uličkou doprava, kde byly na věšáku 4 vojenské obleky a 2 samopaly plus na zdi jedna střílna s posuvným kulometem. My jsme si svítili jen malou baterkou, kterou jsme si půjčili u vchodu. Jo, a ještě u střílny byl starý periskop. Poté jsme šli úzkou uličkou doleva, hned po levé ruce byl ten kulomet, který na mě mířil u vchodu a ventilace.  Po pěti metrech jsem vešel do malé místnůstky, kde byl další kulomet a periskop. U podlahy byla také lékárnička a několik balíčků nábojů. Tento řopík se velmi podobal tomu v Berouně u bývalého autobusového nádraží.

 


Sebastian Libiš : Mým nejlepším zážitkem ze seznamovacího pobytu byl výlet na rozhlednu Boubín. Cestou jsme si s Oliverem, Petrem a paní učitelkou Dvořákovou vyprávěli tzv. černé historky. Díky tomu nám cesta rychleji utíkala, ale nohy stejně trochu bolely. A nepřestaly ani další den, kdy jsem si díky své nešikovnosti prošel tůru po vimperském zámku dvakrát... Ztratil jsem tam totiž peněženku. Naštěstí jsem ji našel a vrátil se na oběd do pizzerie La Paz.

Adam Kraus: Paní profesorko, teambuilding se mi moc líbil. Cesta na Boubín a na rašeliniště byla nádherná, ale nejlepší byla úžasná spolupráce. Jídlo mi moc chutnalo nejvíc asi buřty. Postele byly pohodlné a to je vše.


Michal Zásměta: Dne 7.září - poslední den na šumavě, jsme byli na zámku Vimperk. Byl krásný. A navíc chvíli před opravou. Zámek byl v 19. století využíván

K ubytování dřevorubců. Nechal ho postavit nějaký šlechtic ve 13. Století. Má ze vnitř krasne struktury.Dostavali jsme také pracovní list který jsme si vyplňovali a dostávali jsme samolepky. Po prohlídce zámku jsme se rozešli po Vimperku a šli jsme se najíst. Já a marek, jonáš, tonda, a Adam jsme šli do kebabu a házeli po sobě hranolky. Když jsme potom šli na autobus zpět, tak jsme šli špatně a museli jsme se vracet.

Celý výlet byl super. Ale nejvíc se mi líbil Vimperk.

 


Pobyt proběhl pod vedením Mgr. Marie Štěpničkové a Ing. Marie Dvořákové. Autoři článku: prima a jejich  třídní učitelka Marie Štěpničková

autor: stepnickova / vloženo: zář 21, 2016